V sezóně, kterou plně ovládl Christopher Nolan  svojí zreálnělou komiksovou vizí netopýřího univerza, je návrat Hellboye něco jako závan starých dobrých časů. Časů fantazie, nadsázky, barevnosti a neodolatelného sarkasmu. Rudej kluk od vedle je hrdina k pohledání; zlenivělý, nesnesitelně sebestředný typ, co by vlastně nejradši celý život proseděl u telky, chlemtal pivko a drbal za krkem svoje oblíbené kočky. Jenže co čert nechtěl, Rudej má schopnosti z jiného světa a stejně nápadný kukuč. Takže když je svět v ohrožení, nezbývá, než aby natáhl obstarožní mantl, oprášil masivní bouchačku, zapálil tlustý žváro a vyrazil do boje za nás všechny…

Na jaký žánr ladí Guillermo del Toro svoje stále cennější housle je jasné od samého počátku. Expozice i zápletka od ponožek až po límeček dýchají fantasy atmosférou. Výtečně podaný úvod prozrazuje, že režisérovi zachutnala fantastika, jakou výtečně oživil v „Panově labyrintu“ a jaká jej čeká za dalším rohem u hobitích nor. Neobyčejná váha na vizuál a snaha každičkým možným detailem udivit publikum silou imaginace je jednou z nejvýraznějších vlastností „Zlaté armády“. Logicky se tak přesunulo i těžiště příběhu, od indianajonesovské rubačky s nácky k mytologické báchorce o dávném království pohádkových bytostí, jehož princ se vrací uzmout lidem jejich panství s pomocí bájné zlaté armády. Obava, jak bude pubertální svět Hellboye fungovat v sousedství pitoreskní pohádky, se naštěstí nepotvrdila, Guillermo dokázal udržet starou známou atmosféru i mezi všemi těmi vílo-, trpaslíko-, elfo- a čert-ví-jakými-ještě bytostmi. Právě o to víc vyniká Hellboyovo neodolatelné křupanství.

Dvojka však trpí stejným neduhem jako jednička. Scénářem. Už rasputinovská zkazka vykazovala všechny příznaky řídkých spoďárů a příběh zlaté armády je stejně přímočarý, nezauzlený a prostoduchý. Postrádám lépe vystavěnou a alespoň trochu rafinovanou linku, po které by se divákova pozornost svezla spolu s hrdiny. Tvůrčí dvojka Mignola-del Toro by si už konečně mohla uvědomit, že co bohatě vystačí pro úspornější jazyk komiksu, nemusí být nutně dost pro dvouhodinový film. Naštěstí však určitý vypravěčský půst vynahrazuje báječná vizuální hostina a obsese každičkým detailem. Hellboy II je jízdenkou do muzea podivných kreatur a pozoruhodných míst, kterým se projíždí na rozdivočelé housenkové dráze akčních scén. Proti těm nelze nic namítat. Nižší rozpočet filmu se absolutně neprojevuje a vše je přesně tak strhující, jak má být. A to včetně hodně našlapaných soubojových choreografií, které se hned tak neokoukají.

Mnohem podstatnější složkou ve fungujícím receptu však pro mě je chemie postav a ta šlape minimálně ve stejných obrátkách jako v jedničce. Ron Perlman hraje svou životní roli opět s chutí a šťávou a každá odbručená hláška zapadá přesně do kádrového profilu nerudného, silného a přesto křehkého chlapa, který by rád byl jako všichni ostatní, jenže má jako na potvoru o dva rohy a jeden ocas navíc. Jeho zádumčivá životní partnerka Liz (Selma Blair) dokáže i bez úsměvu trousit velmi trefné glosy a partnerství pekelného kluka a ohnivé ženy neztrácí nic ze své výbušnosti a nadsázky. Skvěle opět zapadl blazeovaný intelektuál Abe, který odhaluje i své intimně lidské stránky (pokud tedy lze něco podobného prohlásit o modré bytosti, která má žábry a žere zkažená vejce). Roli muže zvenčí převzal od dušínovského agenta Meyerse ektoplazmatický germán Johann Krauss – postava sice vtipná, ale k uzoufání účelová. Hlavní záporák, princ Nuada (Luke Goss), se snaží vykřesat ze své postavy něco osudově rozeklaného, ale zůstává spíš u upřímné snahy a skvělé práce s kopím. Del Torův svět tedy svůj stín nepřekročil, ale pokud jste si zamilovali panoptikum jedničky, zalíbí se vám i „Zlatá armáda“. Sympatické je i kameo Johna Hurta.

Guillermo del Toro nezklamal, ani co by se za nehet vešlo. Dvojka je oproti jedničce vizuálně vybroušenější, podstatně vyrovnanější, vtipnější a po střechu nabitá akcí. I když má slabší příběh, nabízí dost vizuálních podnětů a roztomilých okamžiků, které upoutají zejména fanoušky prvního filmu. Ano, z určitého pohledu je i druhý „Hellboy“ filmem pro zvané, kterým servíruje brilantní humor, nadsázku, chytlavou imaginaci. Pro ty ostatní to bude prostě jeden z mnoha pošahaných komiksáků. Slovy otřepaného reklamního sloganu: když ho miluješ, není co řešit. Oh, crap!

[Profil na ČSFD] [Profil na iMDB] [US recenze]